ÚvodDáváme věci do pohybu

Svět se stále točí, a když se zadíváte, uvidíte to také. Dobré a špatné věci se dějí, i když o nich neslyšíme!
NĚKDY TO, CO JE NEJVÍC POTŘEBA, ZŮSTÁVÁ SKRYTÉ. Ne každý hlas je slyšet. Ne každý příběh je vidět. A přesto se odehrávají – tiše, ve stínu, mimo světla reflektorů.
Letos jsme se rozhodli dívat na Vánoce jinak. Ne k dárkům, ale k lidem. Ne k lesku, ale k hloubce. Věnovali jsme to, co jsme mohli, těm, kteří zůstávají někdy za hranicí pozornosti.
Rozhodli jsme věnovat částku ve výši 200.000 Kč, kterou bychom jinak utratili za vánoční dárky pro naše poradce a představitele spolupracujících institucí a poprosili jsme lidi z celé sítě INSIA, aby se kolem sebe rozhlédly a nominovaly nám příběhy, které mají ve svém okolí. V rodinách, v přátelích, v klientech. Z těchto příběhů jsme vybrali devět, mezi které jsme rozdělili částku v poměru, jak členové sítě hlasovali. Každý měl jeden, velmi mocný, hlas.
Přinesli jste nám příběhy dětí, které potřebují bezpečí a podporu. Příběhy zvířat, která čekají na záchranu a lásku. Příběhy lidí, kteří touží po blízkosti a důstojnosti. Příběhy odhodlávání a usilovné práce. Příběhy těch, kdo se ocitli v těžké životní situaci a nevědí, kudy dál. Tyto příběhy mají mnoho společného, ale tím největším pojítkem je hlavně naděje. Naděje v lepší život, v lepší budoucnost, v lepší svět. Tyto příběhy by bez vás nezmizeli, jen by snadno zůstali ve stínu.
Velmi vám děkujeme, že jste nám pomohli tyto příběhy najít a zažehnut alespoň maličkou jistřičku naděje. A děkujeme i těm, kteří se připojí jako jedinci, jako členové rodiny INSIA a přispějí na tyto příběhy alespoň nepatrnou částkou, která je ve vašich možnostech.
Děkujeme, že jste a pomáháte nám dělat svět lepší!
Běhejme a pomáhejme útulkům, z.s. je nezisková organizace pomáhající týraným a opuštěným zvířatům v celé České republice. Za období působení jsme pomohli více jak 200 útulkům částkou přesahující 29 milionů korun! Chceme být oporou zvířat, potřebují-li pomoc. Každá bytost v nouzi má stejné právo na ochranu. Vybrané peníze se spravedlivě rozdělují mezi předem vybrané útulky a spolky pro opuštěné či týrané pejsky, kočky, koně a hospodářská zvířata. Finanční dary nám umožňují co nejrychleji pomáhat hradit akutní operace. Útulky často nemají prostředky a včasná, rychlá léčba znamená zachráněné životy zvířat. Při živelných pohromách neztrácíme drahocenný čas, ale můžeme reagovat okamžitě s pomocí. V poslední době se i soustředíme na kastraci přemnožených koček a v boji proti množírnám. Více o nich ZDE.
Částku ve výši 31.350 Kč předala panu Petrovi Sokolíkovi paní Jana Urbanová
Co nám o Sofince napsala Lidmila Janoušková: "Mám báječnou vnučku Sofii, je jí 15 měsíců. Před měsícem a půl přišel pro ni a její rodiče tvrdý ortel. Leukémie. Bojuje velmi statečně, je to však léčba na dlouhou dobu. Oba rodiče se o ní 24 hodin denně starají. Pokud není Sofinka v Motole v nemocnici, je doma, to znamená, že si rodiče museli pronajmout byt v Praze, aby byla v rychlém dojezdu do nemocnice kvůli komplikacím spojených s léčbou a vyšetřeními, kterých podstupuje stále hodně. Jinak Sofinka s rodiči bydlí v Krkonoších. Vybrané finanční prostředky poslouží ke zlepšení kvality života a boj s touto nepříznivou životní situací."
Na žádost jedné z členek sítě INSIA, paní Evy Světničkové - ředitelky a koordinátorkou nadačního fondu pro onkologické pacienty "Naděje pro tebe", jsme je propojili se Sofinčinou maminkou, která nabídu přijala a paní Eva si tak Sofinku vzala pod svá křídla. Paní Evo, moc děkujeme, že na to Sofinka a její rodina nebudou sami a za "Naději pro tebe", která pomáhá onkologicky nemocným pacientům a jejich rodinám zvládat nelehký boj s nemocí i následným návratem do plnohodnotného života.
Částku ve výši 39.875 Kč předala tatínkovi malé Sofinky paní Hana König.
Základní ideou projektu je obnova památkově chráněného objektu zámku do jeho původní podoby v co největší možné míře. Sám objekt zámku, který je památkově chráněn a je zapsán na seznamu nejohroženějších nemovitých kulturních památek ČR, procházel zajímavým stavebním vývojem již od poloviny čtrnáctého století, kdy byl tvrzí či vodním hradem, přestavěným nejprve do podoby renesanční a posléze do podoby klasicistní, tolik typické pro stavby Thunů v Čechách. V průběhu rekonstrukce, po zabezpečení statiky objektu, bude objekt v rámci možností částečně zpřístupňován veřejnosti tak, aby se zámek Pětipsy opět vrátil do povědomí obyvatel. Po dokončení stavební rekonstrukce bude zámek sloužit veřejnosti. Více o projektu ZDE.

Částku ve výši 15.075 Kč předala panu Pavlu Forstovi slečna Lucie Kafková.
Co o něm Tibor Putin řekl: "Spolužák ze základní školy, výborný fotbalový brankář, nešťastně spadl po ukončení osmého ročníku základní školy ze stromu a od svých 15 let je již 33 let na invalidním vozíku. I přesto se ještě donedávna věnoval mladým fotbalovým nadějím a ve své rodné vesnici vychovával budoucí fotbalové brankáře. V současné době má zdravotní komplikace spojené s hojením proleženin z důvodu špatné lékařské péče v nemocnici, takže jeho pohyb na vozíku je poslední dobou velmi sporadický. Pečuje o něj jeho maminka, téměř 80letá paní, která na tom zdravotně taky není už nejlépe. I přesto to všechno si kamarád Petr nikdy nestěžoval, nikdy neměl špatnou náladu a vždy hýřil optimismem. Naše skupina kamarádů se s ním snaží být v kontaktu osobně, telefonicky a občas mu i vypomoct finančně. Přesto bych byl rád, kdyby se i ze strany INSIA podařila získat nějaká další finanční výpomoc. Moc děkuji."
Částku ve výši 11.975 Kč převzal pan Tibor Putin z rukou Michala Řezníčka.
Pan Tibor Putin ji dále předal Petrovi.
Ahoj, mé jméno je Majdalenka a narodila jsem se 24. 3. 2020. Byla jsem moc hodné miminko, pěkně jsem papala, byla jsem klidná a spavá. Jen babička říkala, jestli nejsem moc líná. Je pravda, že v roce jsem sotva lezla, otáčení mi moc nešlo ani na bříšku se mi nelíbilo, nejspokojenější jsem byla v leže na zádech. To už se na mě ale domluvili a nutili mě do cvičení. S paní fyzioterapeutkou jsem si rovnala nožky a měla za úkol mě rozhýbat. Kromě toho začal kolotoč různých prohlídek. Co já všechno prošla – neurologie, ortopedie, výživové poradenství, hematologie, kožní, dokonce i magnetickou rezonanci jsem zvládla. Všude se ale maminka dozvěděla: „Máte krásné, zdravé miminko, je droboučká, však ona to dožene.“ A tak jsem dál cvičila, opravdu jsem se snažila, ale moc jsem se nelepšila. Co mi dalo práce si sednout nebo jít do kleku. Moje drobné tělíčko mi to moc neulehčovalo.
Zlom nastal, když i to, co jsem se s velkou námahou naučila, mi začalo dělat větší problémy. V pátek 13. 8. 2021 si maminka vyslechla krutý ortel – Spinální svalová atrofie II. typu. V nemocnici mi ale okamžitě zahájili léčbu lékem Spinraza, na který jsem reagovala skvěle. Ulevilo se mi, byla jsem opět usměvavé sluníčko. Za 14 dní jsem podstoupila druhou dávku a zanedlouho po tom jsem dostala krásný dárek. Pojišťovna mi proplatila genovou léčbu. Dostala jsem šanci s tou ošklivou
nemocí zabojovat. Aby léčba byla maximálně účinná musím rehabilitovat a neustále na sobě pracovat. Pravidelně cvičím v
Centrum Hájek a v hiporehabilitačním centru Mirakl. Pobyty absolvuji několikrát do roka, bohužel jejich cena je velmi vysoká a pojišťovna na ně nepřispívá, ale každý pobyt nás prokazatelně posouvá blíž k našemu cíli.
Aktuálně sama lezu, s dopomocí se postavím na nožky a s velkou pomocí udělám pár kroků. Na své první samostatné krůčky ale stále čekám. Peníze bychom rády využily na čtrnáctidenní pobyt v centru Hájek. Jeho cena je 89.000 Kč. Děkujeme za každou pomoc, Majdalenka s maminkou.
Částku ve výši 18.950 Kč předal rodičům a malé Majdalence pan Martin Kouřil.
Anička je devítiletá holčička s nádhernou duší, která vnímá svět jinak než většina z nás. I když nesedí, nechodí ani nemluví, dokáže svým pohledem, úsměvem a reakcemi vyjádřit radost, lásku a vděk. Miluje světla, písničky, doteky a blízkost lidí – tehdy její oči doslova září. Od narození bojuje s vážnými neurologickými diagnózami – těžkou mikrocefalií, dětskou mozkovou obrnou, epilepsií, kvadruspasticitou, zrakovou vadou a dalšími přidruženými potížemi. Je zcela odkázaná na 24hodinovou péči své maminky, která se o ni stará sama. Anička je krmena pomocí PEG sondy a za svých devět let podstoupila několik lékařských zákroků a hospitalizací. Přesto všechno nikdy neztrácí sílu a odhodlání. Každý den bojuje s úsměvem a její drobné pokroky jsou obrovským vítězstvím. Díky pravidelným neurorehabilitacím, které bohužel nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou, dokázala udělat velké pokroky – naučila se držet hlavičku, přetáčet se, opírat se o ruce, sedět s dopomocí a dokonce stát ve speciálním stojanu. Tyto terapie jí pomáhají posilovat tělo, zmírňovat napětí, zlepšovat koordinaci a přinášejí jí úlevu od bolesti. Aktuálně Anička čelí i těžké skolióze páteře s 60° zakřivením. Nosí ortopedický korzet téměř neustále, aby se vyhnula operaci, a její tělo potřebuje pravidelné cvičení, aby se stav nezhoršoval.
Podpora této nominace znamená pomoc malé bojovnici, která každý den překonává hranice svých možností. I přes všechny překážky rozdává radost, úsměv a sílu všem kolem sebe.
Částku ve výši 18.175 Kč malé Aniččce předal pan Tomáš Blecha.
Je to příběh Evy, sestry mojí klientky, která se ve 42 letech stala z plně aktivní, činorodé a světaznalé ženy a maminky 2 dětí invalidou III. stupně. Po nezdařené operaci aneurysmatu byla měsíce po nemocnicích a rehabilitačních ústavech. Její manžel zůstal na všechno sám - při vší psychické zátěži - se stará o dva chlapečky ve věku 5 a 8 let, zaopatřuje domácnost, vyřizuje péči a potřebné žádosti a po nocích pracuje... Jakákoliv finanční podpora by byla využita na pokrytí nákladů fyzioterapie, logopedie, ergoterapie, popř. potřebné ortopedické pomůcky. Moc děkuji, že dáte svůj hlas.
Částku ve výši 14.300 Kč převzal pan Tomáš Rýdl - manžel paní Evy z rukou paní Petry Páralové.
V lednu 2013 založili MUDr. Zuzana Pětrošová, MUDr. Petr Jemelík a MUDr. David Koudelka občanské sdružení (dnes již zapsaný spolek - z.s.) „Běžím s Majklem“. Cílem sdružení je podpora charity, konkrétně Mobilního hospice Ondrášek, jehož posláním je umožnit pacientům s vážným onemocněním, u kterých již není nutná nemocniční péče, důstojně a v kruhu své rodiny a přátel prožít poslední etapu jejich života.
Jsou na světě věci, které nás zaskočí a nikdy na ně nebudeme připraveni. Jednou z nich je úmrtí blízkého člověka. V červnu 2012 zemřel na nevyléčitelnou nemoc Michal Pětroš. Při Michalově skonu s ním byla rodina, ale také zástupci Mobilního hospice Ondrášek, kteří jej doprovázeli při jeho odchodu a rodinu Michala lidsky podpořili v jejich utrpení.
Po smrti Michala jsme chtěli poděkovat lidem z Mobilního hospice Ondrášek, kteří svou prací pomáhají nevyléčitelně nemocným a jejich rodinám. Finance jsme každý rok předali MH Ondrášku na uspořádaném běhu Memoriál Michala Pětrose.
Michal miloval hory a běhání po nich. Každý horský hřeben byl pro něj výzvou a každý pohled z kopce jeho odměnou. Pomozme my, kteří můžeme, těm, kteří se starají s nasazením a empatií o umírající. Pomozme společně Mobilnímu hospici Ondrášek.
Částku ve výši 27.475 Kč před panu Davidovi Koudelkovi pan Jiří Smelty.
Co nám řekla Pavla: "Obracím se na Vás se žádostí o pomoc při zajišťování finančních prostředků na intenzivní neurofyzioterapii pro dceru, Danielu Mikešovou, nar. 12. 1. 1992, naší společné kolegyně a kamarádky Zdeny Greplové, která má tělesné postižení.
Daniela tráví svůj život doma s mamkou, ale také v Jedličkově ústavu v Liberci, kde tuto neurofyzioterapii firma Sarema poskytuje. Tato metoda velice pomáhá ke zlepšení jejího zdravotního stavu a také, alespoň k menší samoobsluze vozíku. Daniela se snaží pohybovat sama na mechanickém invalidním vozíku a v podstatě jí „nejlépe“ pracuje pravá ruka, na kterou má přizpůsobené i ovládání.
Před pár lety se povedlo přes nadaci zajistit i elektrický vozík, který s opatrností používá pro samostatný pohyb v bytě a v areálu Jedličkova ústavu. Je to výborná věc, která ji lehce zvedla sebevědomí a ráda by, aby se jí pohyblivost ruky zlepšila a měla v ovládání vozíku větší jistotu.
Jsem přesvědčená o tom, že tato terapie jí zlepší celkové držení těla, uvolní spasmy a posílí svaly. Tím se může samostatněji zapojit do běžných denních činností. Jelikož již tuto neurofyzioterapii vyzkoušela, tak vím, že se Daniela zlepšila nejen v pohybové aktivitě, ale i po psychické stránce. Navíc, toto náročné cvičení velice ráda absolvuje, protože ví, že jí pomáhá.
Daniela je zařazena do programu nácviku samostatného bydlení, které by ji mělo pomoci k větší samoobslužnosti a praktických dovedností v běžném životě. Největší její překážkou je vlastní pohyblivost. Pokud by se firmě Sarema povedlo Daniele více rozpohybovat a zapojit ruce do každodenních činností, měla by ona i její matka hodně ulehčený život.
Nácvikové bydlení by možná pro ni mohl být takový restart v jejím životě a naděje na samostatnější život a „třeba, někdy, snad“ samostatné bydlení. Vždy bude potřebovat dopomoc ve většině činností jako je hygiena, vaření, doprovod do aktivit mimo Jedličkův ústav či mimo domov, ale jistota, že stále dokáže sama popojet k lednici, vyndat si připravenou svačinu a sama ji sníst u stolu, který je schopna si prostřít je vidina, kterou Danielu žene dále a motivuje k ještě většímu úsilí.
Cena této čtyřtýdenní neurofyzioterapie je 78.000,- Kč. Tato cesta je šancí jak Daniele a Zdeně malinko ulehčit život. Velice Vám děkuji za pochopení, hlas a tím i případnou finanční pomoc."

Částku ve výši 22.825 Kč přel mamince Daniely, paní Zdeně Greplové, pan Radek Havlena.