ÚvodBlogIvan Špirakus: Pandemie připomíná hollywoodský film. Vakcinace je jediné řešení

Ivan Špirakus: Pandemie připomíná hollywoodský film. Vakcinace je jediné řešení

26. ledna 2021 | Rubriky: Blog | Aktuality | INSIA lidé a trendy

Když jsme spolu vedli rozhovor v únoru loňského roku, tak jsme lehce naťukli možnost, že by – v té době – nově objevený koronavirus mohl být onou příslovečnou globální „černou labutí“. Uplynul rok, a svět je doslova paralyzován kovidovou pandemií. Dokázal jste si představit, že by to mohlo mít tak významný dopad, který není nepodobný hollywoodskému scénáři?

Nedokázal. To, že zásah koronaviru bude tak ohromně ničivý, globální a všezasahující, si neuměl představit vůbec nikdo. Opravdu to připomíná béčkový hollywoodský film. Realita je však možná ještě tvrdší, než si vůbec kdy hollywoodští scenáristé dokázali představit. Žijeme v bezprecedentní době. Většina z nás s obdobnou situací nemá žádnou historickou zkušenost. A i ti, co obdobné krize někdy v minulosti zažili, mluví o naprosto nesrovnatelném a nepredikovatelném vývoji. Ale nedá se nic dělat. Život v pandemii se musíme naučit chtě nechtě zvládnout.

Jakým způsobem současná krize podle vás ovlivní pojišťovnický byznys? Jak se to projeví například v produktové oblasti?

Nejvýznamněji byl samozřejmě postižen segment cestovního pojištění. Zde jsou dopady opravdu dramatické a propad obchodu je veliký. Lidé zkrátka a dobře přestali cestovat, a to se v tomto produktu projevilo nebývale rychle. »Cestovko« je optikou pojistného trhu jednou z prvních a regulérních obětí tohoto viru. Co se týče dalších oblastí, jako jsou například majetkového pojištění nebo pojištění vozidel, tak ty naštěstí tak zásadně postiženy nebyly. Zatím… Už dnes je však jasné, že se tomu nevyhneme. Pojišťovnictví má totiž velkou setrvačnost a předpokládám, že se pandemie ve výsledcích významně projeví v následujících letech. A když se podíváme na obdobné krize – čímž mám na mysli ekonomickou krizi před deseti lety nebo kupříkladu asijskou finanční krizi z roku 1997, tak můžeme konkrétně mluvit o ročním zpoždění. Smlouvy totiž bývají většinou uzavřeny právě na rok a v jakékoli krizi se při obnově smluv pojistky zasažených klientů redukují nebo případně zcela ukončují.

Ale to není zdaleka vše, co pojišťovnictví čeká. Už dnes vidíme, že obchodníci omezují zásoby všeho druhu, dojde tedy k omezení smluv navázaných na pojištění hodnot. U řady firem se snížil obrat, takže budou nominálně sníženy pojistky, které jsou spojeny s odpovědností za škodu. A obdobně bude zasaženo také životní pojištění. Ať už se jedná o samotný způsob sjednávání produktu, protože v životku je osobní kontakt zcela klíčový a nenahraditelný, anebo o finanční možnosti samotných klientů, kteří se vlivem pandemie dostávají do velkých ekonomických potíží, kdy zcela nečekaně přišli o svůj byznys nebo o zaměstnání. Jak už jsem zmínil, to se nepochybně promítne do obnovy smluv nebo rovnou do nového obchodu. Na druhou stranu se nepochybně objeví obory, které čeká rychlý růst. E-commerce, IT obory, digitální společnosti. To jsou už dnes vítězové krize, což pak bude souviset i s rostoucími nabídkami pojištění v těchto oblastech. Otázka je, zdali bude pojišťovnictví po konci pandemie celkově počítat spíše ztráty, nebo zisky. Je docela dobře možné, že trh ve výsledku zůstane někde uprostřed na nule.

Pandemie bezesporu výrazně zrychlila proces tolik vzývané digitalizace. Co dříve nešlo, nyní prostě musí jít. Kde konkrétně vidíte největší výhodu tohoto zrychleného vývoje?

Největší přínos aktuálního stavu opravdu vidím v tom, že si lidé pracující v pojišťovnictví uvědomili, že když se zkrátka chce, tak se pro záchranu našeho byznysu dokáže najít cesta. A digitalizace je oblast, kde tohle tvrzení platí dvojnásob. Co dříve bylo nepřekonatelným limitem, tak dnes není. Věci se daly konečně do pohybu! Pandemická krize lidem otevřela oči. To je velmi důležité. Všichni jsme byli zvyklí žít v tom, že pojišťovnictví v podstatě vládnou právníci a compliance a že ochota hledat jiné, alternativní způsoby, jak dosáhnout svého cíle, nebyla před krizí, kdy se všem dařilo, až tak výrazná. To se rychle mění.

Podívat se na věci z jiného úhlu pohledu, je velmi důležitá vlastnost, která bude v postkoronavirovém světě neocenitelná. Je otázkou, zdali se přístup k digitalizaci nevrátí do starých kolejí, až krize pomine. Osobně jsem však přesvědčen, že nikoli a že ony příslovečně „staré koleje“ zůstanou prázdné (úsměv). Spirála vývoje je roztočená pořádně. Téměř každý den se objevují novinky, které jsou okamžitě zapracovávány do praktického života a jež umožňují v dnešním byznyse fungovat. Samozřejmě bude docházet k častým střetům mezi obchodem, který bude chtít rychle prodávat, a právními odděleními, které budou trvat na správném nastavení s tolik oblíbeným dodatkem, že to nejde. Jde! (úsměv)

Co podle vás bude v kontextu masivní digitalizace největší zádrhel?

Vždy, když se připravují věci rychle, tak se dělají chyby. To je zákonitá a nevyhnutelná součást každého procesu. Ve chvíli, kdy se situace uklidní, tak většinou dojde k nápravě těchto pochybení. Někdy mi ovšem přijde, že dnes se digitální projekty vytváří na můj vkus až moc živelně a bez rozmyslu. Jsme svědky častých případů, že se sice nějaký systém vytvoří za rekordních 14 dní a všichni si plácají po ramenou, jak je to super, ale pak se přijde na to, že je tam spousta bezpečnostních chyb a že daný systém je v podstatě nepoužitelný.  V té chvíli je jasné, že převážilo hledisko „udělejme to rychle“ nad přístupem „udělejme to funkčně a bezpečně“. To je samozřejmě špatně. Ovšem v krizové době to takto většinou probíhá. Když se kácí les, tak létají třísky.

Nemůžu se vás nezeptat, jak byste zhodnotil dosavadní vládní kroky, které byly učiněny ke zvládnutí pandemické situace?

Lehce se kritizuje, když se člověk na daný problém dívá takříkajíc z venku a není součástí řídicího týmu, který je neustále pod ostřížím mediálním zrakem. Málokdo si umí představit ten tlak, který je na člověka vyvinut, když stojí za řečnickým pultíkem a míří na něj 20 kamer, nespočet mikrofonů, diktafonů a padesát novinářů čeká, až uděláte chybu. Odborníci, kteří dnes celou epidemii řídí, nikdy takovému tlaku vystaveni nebyli a zkrátka dělají chyby, kterým by se nevyhnul nikdo z nás. Je otázkou, zdali ty chyby jsou velké, či malé. To se zhodnotí až s časovým odstupem. Můžeme se třeba podívat na známý příklad švédské vlády, která na jaře šla vyložené proti větru a situaci řešila daleko svobodněji než další státy. Nakonec však také uznala, že tento způsob nebyl nejšťastnější a že zemřelých nemuselo být zpočátku tolik. Nakonec se přiklonila k trochu jiné cestě.

Na druhou stranu, v Česku máme dnes daleko více mrtvých, než má Švédsko…

Je zjevné, že v Česku se udělala spousta chyb. Kdyby k nim nedošlo, tak nejsme v celé řadě sledovaných parametrů nejhorší na světě. To je jednoduché měřítko. Legendární Babišova hláška „Best in covid“ se stala mementem této krize. Čísla prostě mluví jasně. Leadership a důvěra ve vedení státu jsou totiž těmi klíčovými elementy, které motivují a semknou společnost, aby dokázala těžkou krizi snášet delší dobu. Na začátku jsme šili roušky a prvek solidarity byl všudypřítomný. To ovšem po chvíli opadlo, stejně jako padala důvěra v naši vládu. A když si dnes přečteme, že možná budou vakcíny, ale jaksi se zapomnělo na jehly a injekční stříkačky, tak nad tím zůstává rozum stát. To přeci mohlo někoho napadnout, že když budeme očkovat, tak k tomu je zapotřebí jehel… Důvěra ve vládu je nyní zaslouženě zcela mizivá.

A rozhodně tomu nenahrává ani fenomén dnešní doby, kterým je snaha některých politiků vládnout prostřednictvím sociálních sítí. Místo, aby si své kroky nejprve prodiskutovali mezi sebou, tak je spontánně publikují prostřednictvím těchto sítí, což vede logicky k tomu, že se různá opatření a omezení nejprve bez rozmyslu zveřejní, aby se vzápětí odvolala. Další pro mě nepochopitelnou věcí je, když se mezi sebou v této krizové době začnou hádat ministři přes média. Každá politická strana má svoji agendu a hraje jen a pouze na sebe. Rozpor mezi ANO a ČSSD je naprosto zřetelný a v podstatě už nyní je plném proudu příprava na podzimní volby. A nedej bože se do toho všeho přidá ještě zmatený premiér. To je přeci zcela typický příklad toho, jak se nemá řídit vůbec nic… ani firma, ani stát! A neděje se to jen u nás. Když se podíváme například na Slovensko, tak tam si předseda vlády doslova a do písmene vyřizuje účty se svým ministrem přes Facebook.

Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima popisoval situaci tak, že jsme: „pokusní králíci v rukou teoretických imunologů, matematiků a experimentátorů.“ Co si o tom myslíte vy?

Myslím si, že tohle je další z průvodních znaků současné krize. Mezi různými odborníky a specialisty se vykopaly velmi hluboké názorové příkopy. Dokonce bych se nebál říci, že jsme svědky krize elit. Lidé, jako je pan rektor, by dle mého názoru měli v prvé řadě respektovat fakt, že nejsou soukromé osoby a že váha jejich společenského postavení jim dodává u veřejnosti velmi vysoký kredit. A když se z této pozice pustí do zveřejňování svých názoru na oblast, které nemusí zcela rozumět a kterou přesto hodnotí zcela jinak než vládní specialisté, tak to u obyčejného člověka vzbuzuje pocit čirého chaosu. Lidé prostě neví, čemu a komu věřit. A není to o tom, že by to tyto osobnosti dělaly s nějakým zlým úmyslem. Chtějí zkrátka přispět svým postřehem do veřejné debaty. Tyto projevy není možné nijak eliminovat. Žijeme ve svobodné zemi. Je to o osobní odpovědnosti daného člověka a jeho schopnosti vhodně posoudit, jaký dopad bude mít jeho slovo na obyčejného Čecha, který tato vyjádření pak sleduje každý večer v televizi ve zprávách.

Dá se to lehce přirovnat k ekonomickým komentátorům, kteří neustále chrlí nové a nové glosy k vývoji ekonomiky. Když se netrefí, tak je samozřejmě nikdo neukamenuje. V této krizi jde však o lidské životy! A každý názor jakékoli exponované osoby může být brán občanem této země jako ten jediný správný. Podle mě chybují i média, která těmto odborníkům svolným k mediálnímu vystoupení v jakékoli situaci, dávají na můj vkus až příliš prostoru. Tito lidé prostě novináře neumí odmítnout se slovy: „Nezlobte se, nejsem v tomto oboru kovaný, a nebudu tak odpovídat.“ Mediální pozornost je totiž velmi návyková a lichotivá k vlastnímu egu. Slovo je zkrátka a dobře mocná zbraň, což jsme si ostatně mohli nedávno plně ověřit ve Spojených státech při útoku na Kapitol.

Co vlastně si o této bezprecedentní situaci v USA myslíte? Donalda Trumpa a jeho příznivce odpojili od největších sociálních sítí. Není v podstatě dne, aby se neobjevila společnost, která od něj dává ruce pryč.

V plné nahotě se ukázalo, jak velkou sílu mají nadnárodní digitální společnosti. A znovu se otevřelo téma, zdali by nemělo dojít k jejich regulaci nebo alespoň rozdělení, protože jejich globální monopol je až příliš velký. V historii se to už ostatně několikrát stalo. Zmenšen byl například Rockefellerův Standard Oil nebo Bell Telephone Company. Umím si představit, že antimonopolní legislativa, která má za úkol ochránit svobodnou soutěž, by mohla zafungovat i v případě Google, Facebooku, Twitteru a dalších firem. Je mi samozřejmě jasné, že se vyrojí hlasy o tom, že se jedná o soukromé firmy, které si můžou v rámci zákonných mantinelů podnikat, jak chtějí. Obávám se však, že se u těchto velkých hráčů jedná o příslovečnou oběť vlastního úspěchu. Tyto společnosti už jsou zkrátka tak velké a bezpochyby úspěšné, že hrozí reálná obava, že svoji dominanci začnou zneužívat.

Ale do té doby mají samozřejmě právo podle svých obchodních podmínek kohokoli zablokovat nebo dokonce zcela smazat. A podněcování k nenávisti, násilí a permanentní šíření lží, které v případě exprezidenta Trumpa vedly až k neuvěřitelnému útoku na jeden ze symbolů Spojených států, bezesporu naplňují podmínky k zablokování účtů s tímto negativním obsahem. Jednalo se samozřejmě o jednoho z nejmocnějších mužů světa, a byl to tak velmi kontroverzní zásah – v tomto případě mi to však přišlo správné. To, co se stalo, skutečně překročilo veškeré hranice. A jen pro zajímavost, velká americká pojišťovna Chubb po těchto událostech oznámila, že přestává se sponzoringem politických stran.

Téma finanční gramotnosti obyvatelstva bylo v rámci finančního trhu už jistým koloritem, který zaměstnával řadu odborníků. Jak si myslíte, že tyto už tak nedostatečné znalosti krize ovlivní? Zvláště pak v kontextu distančního vzdělávaní mladých lidí…

Vliv krize na finanční gramotnost je zcela negativní. Jestli něco učitel ze svého plánu výuky škrtne, tak vedle tělocviku a hudební výchovy to bude právě výuka finanční gramotnosti, která patří spíše mezi okrajová témata a nikdy nebyla veřejnosti ani samotnými pedagogy vnímána jako to mainstreamové učivo. Což je samozřejmě veliká škoda. Jádro českého vzdělávacího systému spočívá v tom, že žáci základních škol jsou detailně připravování v těch hlavních předmětech, aby se dostali na střední školu, aby pak udělali z těchto předmětů maturitu, a pak se dostali na školu vysokou. Pokud mě však paměť neklame, tak se z předmětu finanční gramotnost nikdy nematurovalo. To ve výsledku povede, a možná už i vedlo, k tomu, že v rámci distančního vzdělávání jsou v zájmu určité ochrany těch hlavních předmětů ty zmíněné okrajové odstaveny.

Těžko říci, jak se to projeví. Myslím si však, že rok není až tak dlouhá doba a že pokud se jeden ročník studentů se základy finanční výchovy neseznámí úplně detailně, tak by se zas až tak moc stát z dlouhodobého hlediska nemuselo. Dokonce si umím představit, že by školní výuku mohly v tomto směru nahradit soukromé subjekty, které se problematikou finanční gramotnosti na trhu souvisle zaobírají. Jsem přesvědčen, že ve chvíli, kdy krize skončí, tak se velkou měrou znovu začnou řešit úvěry, půjčky, investice, a v tu chvíli se téma finanční gramotnosti opět dostane na výsluní.

S pandemií souvisí i zavedení práce na takzvaném „homeofficu“, který se stal běžnou součástí dnešního života. Myslíte, že se ještě někdy vrátíme ke klasické pracovní době „od do“?

Jak už jsem zmiňoval v jedné z předchozích odpovědí, život po krizi niky nebude stejný. Homeoffice je samozřejmě možný jen u některých pozic. Prodavačka z Lidlu nebo montážní dělník ve škodovce asi těžko budou pracovat od počítače doma v obýváku (úsměv). Těch pozic, kterých se to týká, není zas až tak moc. Myslím si, že homeoffice může přinést novou kvalitu do pracovního procesu, bude ovšem hodně záležet, jak se ten daný zaměstnanec dokáže poprat se svou osobní disciplínou a jak dokáže zvládnout nový druh pracovní komunikace.

Podle mě je největším přínosem homeofficu možnost plného soustředění se na své úkoly. Člověk není doma tak rušen okolím, jak tomu bývá v kanceláři. Ušetří se čas za cestování, což pro někoho může být nezanedbatelná výhoda. Mám však na mysli určitou ideální podobu homeofficu. Je jasné, že když člověk doma musí vedle své práce zároveň připravovat jídlo rodině, a ještě učit šesťáka matematiku, tak to může být velmi komplikované. Na druhou stranu člověk přestane mít kontakt s kolegy, a to ať už formální či neformální. Řada lidí také přestane rozlišovat mezi časem na práci a časem, který by měl být věnován odpočinku nebo rodině. To si myslím, že je docela velký problém, protože tito lidé pak pracují dlouho, jsou unavení a jejich efektivita klesá.

Jak dle vašeho názoru celá tato pandemická epizoda skončí? Bude řešením vakcinace obyvatelstva?

Na tento dotaz mám velice jednoduchou odpověď, ano! Podle mého názoru je globální proočkování obyvatel jediná cesta, jak tento problém vyřešit. Když se podíváme zpátky do minulosti, tak naprosto stejně to probíhalo v roce 1957, kdy řádila Asijská chřipka, která měla na svědomí až dva miliony lidí, nebo v roce 1969, kdy lidstvo trápila Hongkongská chřipka s milionem obětí. Jediná věc, která tyto nákazy zastavila, byla vakcinace podstatné části obyvatelstva. Není jiné cesty. Nedávno tomu bylo 200 let od první vakcinace proti neštovicím a od té doby očkování zachránilo stamiliony lidských životů. Osobně mám k vakcínám, které se začaly proti koronaviru využívat a které prošly schválením odpovědných orgánů, velkou důvěru.

Dnešní úroveň kontroly léků je oproti těm zmiňovaným chřipkovým letům nesrovnatelně vyšší. Dříve jsem se věnoval pojištění klinických zkoušek a můžu odpovědně říci, že to jsou velmi propracované a bezpečné systémy. Lékové úřady nepovolí distribuovat mezi veřejnost léky, které nejsou detailně otestované. Studie na desítkách tisíc lidí prokázaly, že vedlejší účinky současných vakcín, kterých podle posledních studií má být snad jen půl promile, jsou naprosto zanedbatelné ve srovnání s jejich pozitivním efektem. Když si člověk přečte příbalový leták na ibuprofen, který je obzvláště v české kotlině velmi populární, tak se mu musí protočit panenky. Tohle obrovské množství vedlejších účinků „růžové pilulky štěstí“ přitom nikdo neřeší a vesele se polyká po kilech.

Z vašich slov je tedy jasné, že se očkovat necháte?

Samozřejmě! V okamžiku, jak jen to bude možné, jdu do toho! (úsměv)

Děkuji Vám za rozhovor.

Převzato z: opojištění.cz

Zpět | Nahoru | Tisk

Sledujte INSIA na sociálních sítích